Rok anesteziologův...

21. 12. 2016 20:43:22
Advent a konec roku vůbec je časem bilancování. Co se nám povedlo, co ne...a jaké to vůbec všechno bylo? Jak vidí uplynulý rok prostý dělník české medicíny?

V předchorobí Vánoc a příchodu nového roku má neurvalá nátura tak nějak jihne. Obrním se proti stresu a, poučen z loňských chyb, se vyhýbám stresovým prostředím, jako jsou nákupní centra, ale i supermarkety. Dárky vymýšlím a nakupuji do konce listopadu, jídlo na svátky s předstihem o týden i za cenu toho, že kapra bude nutno na Štědrý den vytáhnout z mrazáku, z čehož by pan Pohlreich asi dostal psotník. Snažím se vybrat si co nejvíc volna, sedám se sklenkou vína, hodně kouřím a přemýšlím o uplynulém roce. Jako jindy byl rok 2016 hlavně o práci.


Potkal jsem neskutečné množství lidí, kteří si mě nebudou pamatovat, jednoduše proto, protože setkání s anesteziologem se většinou takzvaně zaspí. Ti lidé byli mými pacienty a ani já si většinu z nich nepamatuji, to proto, že jich bylo příliš mnoho a že u nich šlo všechno, zaplaťpánbu, poměrně hladce.


Ti, na které si naopak pamatuji, obvykle příliš životního štěstí neměli, mnohem méně bylo těch, kteří ho naopak měli, jak se říká, z pekla hodně. V životě lékaře se specializací na akutní stavy začíná kontakt s pacientem pokaždé podobně. Zvonící telefon, svítící červené světlo na zdi inspekčního pokoje, pípající pager v kapse. U našich pacientů to zas tak jednoduché není. Vydají se na silnici v nevhodnou dobu, mávají rukou nad tím, že je občas pobolívá na hrudníku, čekají dítě, přičemž se samo těhotenství zvrhne v boj o život, nebo se chod jejich mozku dostane do takové nerovnováhy, že postižený se rozhodne zničit sám sebe, nebo všechny okolo. Jindy jim prostě osud nepřeje a zoufalství zatemní mysl natolik, že výsledek je podobný předešlému. Mnohdy naši pacienti dlouho netuší nic a nemoc, která si u nich předtím dlouhodobě připravovala půdu pro svůj teatrální nástup, v určitou hodinu a minutu udeří.


Vybavuji si proto sám sebe, že jsem v uplynulém roce lezl pod vagón vlaku k něčemu, co zbylo z lidské bytosti. Dopravní nehodu, kde pro více zraněných vládl šílený chaos. Strach v očích rodičů, jejichž dvouleté dítě se neprobíralo z křečí. Zlý pohled schizofrenika, který měl ve vedlejší místnosti připravenou sekeru. Ale i každý detail z výjezdu, kdy jsme po téměř hodinové resuscitaci vrátili zpět do života pacientku s masivní plicní embolií.


O to více pozitivně vnímám kolegy, sestry, záchranáře a lékaře, se kterými jsem měl tu čest a říkám si, že ačkoliv ta práce úplně jednoduchá není, nese s sebou i zásadní pozitiva - profesní setkání s lidmi, se kterými bych se jinak nepotkal, a kteří mě utvrzují v tom, že na světě ještě není všechno úplně v nepořádku, že výběru povolání nemusím litovat a že patřím do "správné party."


Proto bych chtěl poděkovat svým kolegyním a kolegům jak z nemocnice, tak z terénu, za laskavost, nasazení a spolupráci. Nejvíce si cením toho, že pokud nás nervozita a stres dohnala až do pře, její nesmyslnost jsme si rychle uvědomili a negativní slova a emoce jsme společně rychle hodili za hlavu.


Rád bych si přál, abychom všichni měli to štěstí a v dalším roce zůstali zdraví, protože zdravý člověk má ty nejlepší předpoklady vyrovnat se i s jakoukoliv jinou nepřízní osudu. Lidské tělo je záhadná a složitá mašinka, kterou není jednoduché opravovat. Malá chyba stačí k tomu, aby se celý systém rozložil. A ani mladý a dosud "zdravý" člověk si nemůže být jist tím, že zítra nebude vše jinak.


Doufejme ale, že nebude, že dalších 365 dní bude takových, jak si přejeme.

Autor: Tomáš Tajč | středa 21.12.2016 20:43 | karma článku: 23.36 | přečteno: 702x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Jihlava

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 606

Po promoci na 3. lékařské fakultě jsem začal pracovat jako anesteziolog v nemocnici krajského typu, později též jako lékař výjezdových skupin záchranné služby. Mým zájmem je tedy přirozeně zdravotnictví, z ostatních například motorizmus a hudba. Čtenářům mimo můj obor bych rád prostřednictvím blogu přiblížil atmosféru nemocniční a přednemocniční péče o akutně nemocné.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...